Máme za sebou další „plavbu“ silurským a devonským oceánem. Více než třicetičlenná skupina milovníků přírody se sešla 14. října v 10 hodin v Třebotově, aby se za slunného dne vydala krajinou podzimních barev vstříc dobrodružstvím, která se odehrála v dávné geologické minulosti před 400 – 430 miliony lety. Co se za těch třicet milionů let stalo? Pojďme si to v krátkosti připomenout. Na rozdíl od vycházky, která vedla proti proudu času (a trvala téměř 7 hodin), se v této vzpomínce budeme držet chronologie a začneme ve spodním siluru…
Údolí Švarcavy nad Solopisky lemované deskami vápenců zlíchovského souvrství (devon).
V siluru se Barrandienská oblast nacházela na dně širého moře. Z mořského dna až k hladině postupně rostly vulkány. Kolem jejich vrcholů v prosvětlené zóně se vytvořily ostrůvky života a vznikaly tu vápence. Ve spodním siluru však převládaly hlubokomořské bahnité usazeniny, ze kterých pak vznikly břidlice. V břidlicích se hojně zachovaly zbytky graptolitů: zajímavých živočichů, kteří vytvářeli kolonie těsně spojených schránek; jejich fosilní zbytek pak připomíná pilový list s jemnými zoubky (rhabdosom), přičemž každý zoubek (theca) byl domovem jednoho živočicha obskurních tvarů. Snad každý účastník našel několik exemplářů graptolita v břidlicích liteňského souvrství na odkryvu v Solopiskách.
Rhabdosom graptolita v břidlicích liteňského souvrství (silur). (Foto: F. Stehlík, 10/2017)
Útvary geologické historie silur a devon mají svou mezinárodně uznanou hranici na lokalitě Klonk u Suchomast. Pro naše výletníky byl výrazným předělem mezi těmito útvary oběd v hostinci U Valtrů v Solopiskách, kde jsme na jídlo čekali přes dvě hodiny. Ale protože počasí bylo výtečné, děti dováděly před hospodou a uvnitř se zpívaly dětské šlágry za doprovodu foukací harmoniky, dobrá nálada vydržela. Barrandien se zatím posunul směrem k severu do tropického pásma, a tak jsme během devonské část naší vycházky mohli studovat různá vápencová souvrství, která vznikala v prostředí podobném dnešnímu Karibiku. V hlubokém údolí Švarcavy jsme si vysvětlili vznik chemogenních sladkovodních vápenců – pěnovců. Došlo i na aktuální problematiku zásobování Solopisk pitnou vodou. Na lokalitě Pekárkův Mlýn jsme mohli detailně sledovat následky globálního vzestupu hladiny moře (dalejský event) před 400 mil. lety. Tato událost se do horninových vrstev zapsala jako postupný nárůst zastoupení břidlic na úkor vápenců; vápence nakonec úplně vymizí. Tato lokalita je světového významu a místní zkameněliny popsal již Barrande r. 1865; poslední mikropaleontologický výzkum byl publikován v prestižním odborném časopise v dubnu 2017.
V mělčích částech moře sedimentovaly tmavě červené třebotovské vápence, které jsme si prohlédli v malých úlomcích ve výkopu v Třebotově. V Třebotově stojí za povšimnutí zrekonstruovaná tvrz, která však neslouží k prezentaci historických reálií, ale ke komerčním účelům. Současný interiér tvrze, která byla na začátku milénia ruinou, si můžete prohlédnout na webových stránkách.
Děkujeme za všem, kteří s námi putovali dávnými časy, a těšíme se na jaře roku následujícího. Na shledanou!
Filip Stehlík, průvodce
Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory