Korálový útes na dohled!

Navzdory nepříznivé prognóze rosniček bylo nakonec počasí během jubilejní desáté geologické vycházky ideální: nezmokli jsme, ale museli jsme naopak odkládat přebytečné svršky. Ani výhrůžky průvodce o náročnosti trasy neodradily skalní příznivce přírodních věd a dobrodruhy, a tak se nás soutěskou Kodského potoka drápalo kolem čtyřiceti akrobatů.
Spletitá cesta byla lemována pestrou paletou hornin spodního a středního devonu, zejména vápenci v různých typech vývoje, neboli faciích. Vápence koněpruské, řeporyjské, dvorecko-prokopské sice patří do jediného pražského souvrství, ale v závislosti na topografii dna devonského tropického moře, posunům pobřežní linie, vzdálenosti od korálových útesů a směru a síle mořských proudů se někde ukládaly vápence hrubozrnné s drtí bentózní fauny, jinde vápence jemnozrnné kalové s různým podílem břidličnatých vložek mezi vrstvami, vápence světlé i černošedé podle obsahu organického uhlíku, nebo zase načervenalé od oxidů železa přinesených z lateritických půd nedaleké tropické souše. Vápencový vývoj sedimentů trvá až do středního devonu, kdy však nastává v sedimentárním záznamu nápadná změna – nastupují břidličnatě odlučné prachovce srbského souvrství, které nadobro pohřbily středočeský devonský „Karibik“. Od té doby u nás v Českém masívu nikdo pořádné moře neviděl, kromě dinosaurů, kteří si máčeli svá těžká těla v mořském průlivu v dobách křídových. Mimo dosah moře naše území vyzdvihlo variské vrásnění, které také zanechalo nesmazatelné stopy na veškerých okolitých horninách. Díky tomu jsme se mohli seznámit s antiklinální strukturou, horizontálním posunem na zlomu a přesmykem, podél kterého se z hlubin vysunuly vápence svrchního siluru (přídolské souvrství) na zlíchovské vápence spodního devonu. A tak bylo možno oťukat si vrstvy, ze kterých pochází první nálezy zbytků suchozemských rostlin, badatelé zde vymezili statigraficky významné graptolitové zóny a byly zde nalezeni obludní členovci Euripterida – tzv. mořští štíři nebo škorpióni -, naštěstí jen v podobě placatých fosílií s jedinci až 2 metry dlouhými.

Srážení pěnovce z karbonátem obohacených vod jsme mohli vidět v přímém přenosu v korytě Kodského potoka hrazeného pěnovcovými kaskádami. Zde vznikají den za dnem sladkovodní vápence bohaté na fosílie fauny a flóry, podle které snad budou naší následníci za tisíce let luštit, jak a v jakém prostředí jsme tu žili. Bez pochyby to bude stejně pozoruhodný příběh, jako ten, co jsme vyčetli o přírodních podmínkách v útvaru devonském…

Na shledanou v období podzimním, l.p. 2014

Filip Stehlík
průvodce