Za krásného slunného dne babího léta, vydali jsme se na další (třináctou) geologickou vycházku, tentokrát do katastru obce Tetín, kde se nachází hojný počet malých i velkých a dávno opuštěných lomů. Většina z nich je situována ve svazích kopce Damil, a tak jsme z berounské železniční stanice, nad kterou se strmí černé skály silurských podmořských sopek, začali stoupat k jihu, nechávajíc pod sebou Beroun a řeku Litavku. Překročili jsme v terénu neviditelnou hranici mezi útvary silur a devon a v prvním navštíveném lomu – Na Sekyře – jsme již mohli sledovat přechod z spodnodevonskych kotýských vápenců lochkovského souvrství do koněpruských vápenců nadložního pražského souvrství. Následoval lom Na Krétě, který je zahlouben do jemnozrnných kalových vápenců dvorecko-prokopských, které představují sedimenty, které se v podobě turbiditních proudů dostávaly nejdál od koněpruského korálového útesu a ukládaly se v hlubších částech mořské pánve. Hergetův lom nám poskytl závětří a my jsme mohli zavzpomínat na zaniklé řemeslo vápenické, které naplňovalo životy místního obyvatelstva v 2. pol. 19. stol. a připomenout si všelijaké radosti i strasti dobývání vápence v okolí Damilu.
Barvy podzimu na okolních kopcích a stráních dodaly výhledům nad Tetínem podmanivou hřejivou atmosféru. Následné posezení ve vinárně v Tetíně mohlo při troše představivosti vyvolat dojem, že si užíváme dovolené v Provence. Další vzdušné výhledy se nám naskytly v okolí zbytků tetínského hradu a ještě vzdušnější bylo slézání vodopádu, který stéká po závěrné stěně lomu Pod Hradem, kde těžaři lámali především čisté koněpruské a slivenecké vápence, přičemž zdevastovali zdejší jeskyně plné archeologických artefaktů sahajících od starší doby kamenné po dobu hradištní, a k tomu ještě pobořili zbytky hradu.
Jistá úleva byla znát ve tvářích geo-výletníků, když po překonání vodopádu vylezli z úzké rokle a živí a zdraví se ocitli na pravém břehu Berounky. Následovala už jen poměrně pohodná cesta podél řeky zpět na berounské nádraží, kde jsme se rozešli, abychom se zase na jaře moli sejít v jiném příběhu z geologických dějin naší země.

Na viděnou
Filip Stehlík
průvodce