Nad krajinou visela těžká mračna a proti nim se rýsovaly veselé jarní barvy pučící přírody, když se s poza obzoru vynořil motoráček od Zadní Třebaně a vjel do jedné ze sedmi úvraťových stanic v Česku. Opuštěná liteňská zastávka se rázem zaplnila více než čtyřiceti geovýletníky, kteří se nezalekli nepřízně počasí a vydali se na osm kilometrů dlouhou trasu za poznáním dávno zmizelého světa.

Ačkoli v Litni není žádný zajímavý odkryv horninových vrstev, je to ideální místo pro seznámení s významným paleontologem české geologické školy 2. pol. 19. stol. – Otomarem Pravoslavem Novákem, který byl přímým pokračovatelem Barrandova díla, a který v Litni našel místo posledního odpočinku. Životní i vědecký příběh Nováka je českému člověku bližší než osud Barrandův (o kterém jsme mluvili ve Skryjích). Zanícený pečlivý pracovník, v zahraničí uznávaný odborník, ve své domovině však dřel bídu s nouzí a poníženě se doprošoval platu za svou vědeckou a pedagogickou činnost, rozvedl se a ve čtyřiceti letech umírá ve zdejším školním bytě.

Historie Litně však není zdaleka

Zpestřující výklad o Litni v podání paní Hazukové. Foto: F. Stehlík.

spjata pouze s Otomarem Novákem. Se zajímavým historickým a kulturním vývojem městysu nás seznámila rodačka paní Hazuková, která svým příspěvkem příjemně oživila jinak dosti monotématickou náplň vycházky.

Z Litně jsme se vydali směrem na Dolní Vlence, kde se na levém břehu Stříbrného potoka nachází původně parní vodárna z roku 1894 s 29 m vysokým komínem. Voda je zde jímána podzemními drény z báze třetihorních říčních sedimentů a je pak vytlačována do Litně a Bělče. Přebytky z celkové vydatnosti 2,3 l/s jsou vypouštěny do Stříbrného potoka.

U vlenecké vodárny. Foto: S. Sakáloš.

Relikt říčních sedimentů, které tu zanechala řeka, tekoucí tudy někdy v pliocénu před asi pěti miliony lety, je odkryt v opuštěné a částečně zavezené pískovně západně od Bělče. V převážně písčitých uloženinách jsou dobře patrné proudové sedimentární textury, jako křížová laminace a zvrstvení, erozní báze koryt, planární laminace, ze kterých lze rekonstruovat lokální dynamiku proudění tohoto dávno zmizelého toku. Bohužel, poměrně nedávno probíhalo za podivných okolností zavážení pískovny, jak informuje spolek Nová Liteň.

Pískovna u Bělče. Foto: F. Stehlík. 

V Bělči se „vléváme“ do údolí Bělečského potoka a z území budovaného břidlicemi a bazalty spodního siluru se dostáváme do svrchního ordoviku, které je v údolí potoka reprezentováno kosovským souvrstvím; přecházíme tak pomyslnou stratigrafickou hranici datovanou na 444 milionů let (což se dobře pamatuje). V kosovském souvrství se střídají polohy křemenných pískovců, drob, prachovců a jílovitých břidlic. Tato pestrá litologická směska je odkryta na několika místech podél Bělečského potoka směrem do Třebaně, v jednom malém odkryvu ještě v Bělči je však navíc vidět jev označovaný jako hákování vrstev. Hákování je způsobeno ohýbáním vrstev ve směru gravitačních sesuvů nadložních zemin.

Hákování vrstev, Běleč. Foto: F. Stehlík.

Na konci údolí v zářezu železniční trati lze studovat dramatický začátek sedimentace kosovského souvrství, kde na šedé jílovité břidlice podložního králodvorského souvrství ostře nasedá bazální vrstva pískovců souvrství kosovského. Taková změna v sedimentaci je způsobena globální regresí mořské hladiny, která oráží výraznou klimatickou změnou. Obnažení mořských šelfů způsobilo intenzívní erozi a následnou sedimentaci hrubozrnného materiálu v místech, kde se před touto událostí poklidně ukládal prach a jíl.

Ostré rozhraní králodvorského a kosovského souvrství v železničním zářezu v Z. Třebani. Foto: F. Stehlík.

V Zadní Třebani se dostáváme ke Svinařskému potoku – hlavní vodoteči, která odvodňuje severozápadní svahy brdských Hřebenů a protilehlé srázy Hořovické pahorkatiny. V Třebani potok proráží úzkou branou černých silurských čedičů a odevzdává svou vodu Berounce. (Nebýt tak nevlídného počasí, jistě bychom navštívili místní pivovar.)
Z třebaňského nádraží se geovýletníci rozjeli do svých domovů. Konečně začíná pršet.

Na příští podzimní vycházku se těší
Filip Stehlík
průvodce

P.S.: Pár fotek z vycházky zde.