Letošní jarní geologická vycházka byla dosti náročná. Ne snad fyzicky (mezi lokalitami jsme se převáželi auty), ale intelektuálně. Seznámili jsme se s dějinami středních Čech v období nejmladších starohor a spodních prvohor. Epizoda z historie Země dlouhá 160 milionů let (630 – 470 Ma) nám zabrala zhruba sedm hodin a navštívili jsme šest lokalit.
Výhled z rozhledny nad Třenicemi. (23.4.2017)
Shrňme si poznatky, o kterých byla řeč na jednotlivých lokalitách do uceleného příběhu:
Vycházku jsme začali v době vzdálené od dneška zhruba 630 – 540 milionů let. Tehdy na konci starohor se naše území nacházelo v prostředí hlubokomořského příkopu, kde se usazovaly turbiditní a svahové sedimenty, na dně prýštily horké, magmatem ohřáté prameny, u kterých snad přežívaly primitivní organismy a vznikaly tu velmi tvrdé křemičité horniny, dnes označované jako buližníky. Při podsouvání oceánské kůry pod kontinent se postupně uzavíralo moře a sedimenty usazené v hlubokomořském příkopu se začaly vrásnit a přesouvat přes sebe. nakonec byly vyzdviženy nad hladinu zaniklého moře během tzv. kadomského vrásnění.
Mohutné horstvo, které vrásněním vzniklo v rámci kontinentu Gondwana, začalo okamžitě podléhat intenzívní erozi. A právě hrubozrnné sedimenty v podobě pískovců a slepenců, které se ukládaly v hlubokých údolích kadomského horstva reprezentují celé spodní kambrium; my jsme si je pohlíželi v sedle pod Bílou skálou.
Odkryv slepenců pod Bílou skálou. (Foto: Procházková, 23.4.2017.)
Ve středním kambriu zalilo horské sníženiny moře, jehož sedimenty a fauna jsou zachovány v jineckém souvrství. Moře však poměrně brzy ustoupilo a sedimentace zase přešla do ryze kontinentální v rámci ohrazenického souvrství (viděli jsme na odkryvu v Medovém Újezdu). Ve svrchním kambriu převládala intenzívní suchozemská vulkanická aktivita způsobená tektonickými procesy při okraji kontinentu Gondwana.
Jinecké souvrství v Medovém Újezdu. (Foto: F. Stehlík, 16.3.2017)
Vulkanická aktivita na konci kambria byla pravděpodobně projevem podsouvání oceánské desky pod gondwanský kontinent, při čemž docházelo k oddělování okrajových částí Gondwany od mateřského kontinentu. Při oddělování vznikl mezi kontinentem a ostrovem mělký úzký záliv, nebo průliv, ve kterém se začaly usazovat sedimenty zrnitosti písku až štěrku. Tento materiál nebyl transportován na velké vzdálenosti, protože je zrnitostně i minerálně nevytříděný a reprezentují ho především horniny zvané droba a arkóza. Černé skály, které obklopovaly průliv (a byly zdrojem sedimentů), byly vulkanického původu (kambrického), nebo je tvořily břidlice a prachovce z konce starohor. Velmi zajímavý odkryv, kde na zvrásněné starohorní dno nasedají arkózy třenického souvrství ukládané na začátku ordoviku, jsme studovali pod východní bránou hradu Točník.
Odkryv na rozhraní starohorního mořského dna, na které se ve spodním ordoviku usadily arkózy třenického souvrství. (Foto: Landa, 23.4.2017)
U západní brány hradu si je možno dobře prohlédnout silicity nadložního mílinského souvrství. Obě zmiňovaná souvrství spodního ordoviku jsme si prohlédli také na jejich typických lokalitách: v Třenicích na lokalitě Holý vrch, kde je také 19 m vysoká rozhledna s dalekým výhledem, a na vrchu Mílina u Olešné.
Šikmo ukloněné vrstvy mílinského souvrství tvoří přirozenou hradbu jižní strany hradu Točník.
Lokalita Mílina u Olešné je zajímavá tím, že zde sedimenty obsahují fosfátový tmel, ze kterého se při zvětrávacích procesech vytváří minerál wavellit – vzorky wavellitu si odnesli snad všichni účastníci vycházky.
Wavellit z lokality Mílina u Olešné. (Foto: Landa, 23.4.2017)
Chronologicky posledním „listem“ naší vycházky bylo klabavské souvrství, které se ukládalo na přelomu spodního a středního ordoviku v prohlubující se mořské pánvi. Souvrství je dobře odkryto v Medovém Újezdu.
Výlet daleko na západ nám umožnil seznámit se s horninami, ve kterých je zaznamenán příběh vzniku a rozpadu pradávného horstva, a počátky oddělování naší krajiny od mateřské Gondwany v ordoviku.
Ukázka pestrého geologického vývoje na lokalitě v Medovém Újezdu.
Pořadatelský tým se těší na podzim, někdy v říjnu, zase někde v dávných dobách dějin planety Země…
Filip Stehlík, průvodce
Mgr. Alena Sahánková, knihovna Všenory