V neděli 26. října bylo vskutku psí počasí. Teploměr ukazoval sotva osm stupňů, vítr rval kapuce z hlav a déšť bičoval tváře. Přesto se nás v Přezleticích sešlo třináct – sedm dospělých a šest dětí. Cílem byla lokalita Zlatý kopec – místo světového významu v oblasti archeologie a paleontologie, které by si zasloužilo daleko větší pozornost, než jaké se mu dnes dostává.
V původním lůmku na stavební kámen byly od konce 30. let 20. stol. nalézány fosilie a artefakty z doby kamenné, zhruba 700 000 let před současností. Lokalitu v 50. až 70. letech podrobně zkoumali K. Žebera, V. Šibrava a další. Archeologickým výzkumem se zabýval tým vedený Janem Fridrichem do r. 1991, kdy výzkumné práce za ne zcela jasných okolností zastavil Archeologický ústav AVČR. Následně byla lokalita zavážena odpadem. Teprve zásluhou tehdejší starostky Přezletic se podařilo skládku odstranit, čímž bylo naleziště alespoň částečně zachráněno.
Objevy ze Zlatého kopce jsou dnes považovány za světový unikát. Datování opřené především o indexovou fosilii vyhynulého hraboše rodu Mimomys řadí paleontologické a archeologické nálezy do období 600-800 tisíc let před současností. Tou dobou panovalo ve střední Evropě poměrně stabilní teplejší klima. Česká kotlina byla mozaikou travnatých pelyňkových stepí, lužních lesíků, borových „remízků“ a mělčin plných života. V tehdejší krajině se potulovala stáda koní, praturů, jelenů, srstnatých nosorožců a mamutů. Samozřejmě nechyběly pravěké formy predátorů: hyeny, vlci, medvědi, lišky, kuny, orel říční. V tůních a říčních ramenech žili bobři, žáby, ryby (štiky, líni) a vodní ptactvo. Přírodní prostředí nabízelo člověku bohaté možnosti lovu, sběru i útočiště před nepřízní počasí.
O Přezleticích píše ve své knize „A Pocket History of Human Evolution“ (2019) francouzská antropoložka Silvana Condemi. Zmiňuje nejstarší ohniště v Evropě (700 tisíc let), t.č. druhé nejstarší na světě (starší, 790 000 let, bylo nalezeno v Izraeli). Ohniště bylo situováno u vchodu do přístřešku, který lze považovat za jedno z nejstarších obydlí v Evropě. Lovecký kemp na Zlatém kopci založili pionýrští průzkumníci rodu Homo erectus, kteří zde své úlovky zpracovávali nástroji vyrobenými z místí horniny – buližníku. Nalezen však byl i pěstní klín z holení kosti mamuta a dlátko z kosti srny s prvky broušení, což je výjimečně raný důkaz opracování kostí v rámci starého paleolitu v Čechách. Tyto nálezy řadí nejstarší lidské obyvatele české kotliny do jedné z nejstarších kultur starého paleolitu zvané acheuléen (čti „ašelén“).
Paleolitičtí lovci založili tábořiště na místě, které bylo ze severu, východu a západu chráněno buližníkovými skalkami a na jihu tůní. Tůň patrně byla opuštěným korytem pra-Labe, které tu meandrovalo před více než milionem let. Jezerní slíny, které se usazovaly v tůni a ze kterých pochází naprostá většina nálezů, byly v pozdějších ledových dobách deformovány působením mrazu. Stopy těchto tzv. kryoturbací jsou ve spodní části zachovaného odkryvu dobře patrné. V horní části odkryvu jsou k vidění spraše naváté během poslední doby ledové.
Roku 2022 zde obec Přezletice umístila informační panel, jehož texty však s lokalitou nemají téměř nic společného. A tak Zlatý kopec – naleziště světového významu – dál zůstává stranou zájmu, pomalu zarůstá a tiše čeká, až někdo znovu ocení jeho výjimečnost. (Na potřebu nové prezentace lokality bylo opakovaně upozorněno, avšak zatím bez odezvy.)
Přesto má tohle místo své tiché kouzlo. Stačí se na chvíli zastavit a představit si, jak se v šeru interglaciální stepi zvedá dým z ohniště, kolem něhož sedí první lidé české kotliny. Plameny se odrážejí od buližníkových stěn a do ticha zní křik orla nad jezírkem. Tak tu, před sedmi sty tisíci lety, zářila první lidská světla v krajině, která se později stala naším domovem.
Na viděnou v dubnu 2026 na jarní vycházce – snad už v přívětivějším počasí – se těší
Filip Stehlík, průvodce
a
Mgr. Alena Sahánková, Knihovna Všenory
